Ježíš přišel na svět a od samotného narození mu někdo usiloval o život. Vyrostl, dospěl a zahájil svoje veřejné působení. Hned na jeho počátku se setkává tváří v tvář s tím „starým hadem“, ďáblem.
Ďábel se pokoušel Ježíše oklamat podobně jako Adama, ale neuspěl. Boj zuřil dál a měl různé podoby, častokrát šlo Ježíšovi o život, častokrát se ho někdo snažil svést z jeho cesty, ale on se držel svého cíle – vysvobodit lidi ze smrti a ďáblovy moci. Tím vysvobozujícím činem byla paradoxně jeho smrt na kříži! To bylo to zdánlivé vítězství hada, kdy had „semeni ženy rozdrtil patu“!
Ježíšova smrt nebyla jen jedním z mnoha justičních omylů. Ačkoliv byly právní důvody pro Ježíšovo odsouzení k smrti absurdní, jeho smrt měla mnohem větší význam, než by se mohlo na první pohled zdát. Bylo to vědomé a dobrovolné odevzdání života ve prospěch druhých. Byla to oběť!
Ježíš věděl, že se vydal na záchranářskou misi, která ho bude stát život:
„“Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ “
Když se blížil okamžik konečného střetnutí s nepřítelem – okamžik Ježíšova zatčení – Ježíš nepochyboval o svém vítězství a řekl svým učedníkům:
„Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže (tedy nemá nade mnou žádnou moc). Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal.“
Představitelé tehdejší státní moci nedokázali jeho moc pochopit:
„Pilát řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“ “
Ježíš byl podroben výslechu, mučení, nespravedlivému soudu a odsouzen k smrti ukřižováním. Po šesti hodinách na kříži „Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“. Po těch slovech skonal.“ Mohlo se zdát, že Ježíš prohrál, ale bylo tomu jinak. Ježíš naplnil vůli svého nebeského Otce do posledního puntíku tím, že přinesl oběť za hříchy celého lidstva. Jeho ustanovil Bůh, aby se svou vlastní smrtí stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Zemřel, aby porazil smrt! Svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.
Ježíš boj o moc vyhrál! Zvítězil nad mocí smrti, hříchu i ďábla! Těsně před koncem své pozemské mise, než vystoupil na nebesa, řekl svým učedníkům:
„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“
Za tímto ujištěním o své moci, za tímto vítězným prohlášením, následuje svěření úkolu: jít a získávat mu učedníky. Jak se člověk stane Kristovým učedníkem?