„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.“
Bůh stvořil přírodu a všechny živočichy pouhou mocí svého slova. Stačilo, aby řekl a stalo se.
Vrcholem jeho stvořitelského díla bylo stvoření člověka. Stvořil jej jako muže a ženu.
I řekl Bůh: „“Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“
Člověk dostal za úkol rozmnožovat se a starat se o Zemi se vším, co k ní patří. Bůh byl se svým stvořením spokojen a sedmého dne odpočinul od svého díla.
„A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.““
Hospodin Bůh poskytl člověku vše, co potřeboval, pověřil ho velkým úkolem a dal mu jen jeden zákaz – nesměl jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Toho dokázal mistrně využít nepřítel člověka – had (ďábel): „Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.“
Adam i Eva se nechali ďáblem oklamat a rozhodli se přijmout jeho lákavou nabídku „být jako Bůh“. Proto přestoupili Hospodinův příkaz. Důsledky byly neodvratné:
1) Ztratili blízkost a důvěrnost ve vztahu s Hospodinem Bohem
Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“
2) Ztratili blízkost a důvěrnost vzájemného vztahu mezi sebou
Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“
3) Ztratili rajský život a s ním i nesmrtelnost
„Hospodin ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
Hospodin hned po tragédii lidského selhání naznačuje, že zlo nebude mít ve Velkém příběhu poslední slovo:
„I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ “
Co je tím „semenem z ženy“? Je to Ježíš Kristus, narozený z panny Marie:
„Anděl Gabriel byl poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“
Ježíš přišel na svět a od samotného narození mu někdo usiloval o život. Vyrostl, dospěl a zahájil svoje veřejné působení. Hned na jeho počátku se setkává tváří v tvář s tím „starým hadem“, ďáblem.
Ďábel se pokoušel Ježíše oklamat podobně jako Adama, ale neuspěl. Boj zuřil dál a měl různé podoby, častokrát šlo Ježíšovi o život, častokrát se ho někdo snažil svést z jeho cesty, ale on se držel svého cíle – vysvobodit lidi ze smrti a ďáblovy moci. Tím vysvobozujícím činem byla paradoxně jeho smrt na kříži! To bylo to zdánlivé vítězství hada, kdy had „semeni ženy rozdrtil patu“!
Ježíšova smrt nebyla jen jedním z mnoha justičních omylů. Ačkoliv byly právní důvody pro Ježíšovo odsouzení k smrti absurdní, jeho smrt měla mnohem větší význam, než by se mohlo na první pohled zdát. Bylo to vědomé a dobrovolné odevzdání života ve prospěch druhých. Byla to oběť!
Ježíš věděl, že se vydal na záchranářskou misi, která ho bude stát život:
„“Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ “
Když se blížil okamžik konečného střetnutí s nepřítelem – okamžik Ježíšova zatčení – Ježíš nepochyboval o svém vítězství a řekl svým učedníkům:
„Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže (tedy nemá nade mnou žádnou moc). Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal.“
Představitelé tehdejší státní moci nedokázali jeho moc pochopit:
„Pilát řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“ “
Ježíš byl podroben výslechu, mučení, nespravedlivému soudu a odsouzen k smrti ukřižováním. Po šesti hodinách na kříži „Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“. Po těch slovech skonal.“ Mohlo se zdát, že Ježíš prohrál, ale bylo tomu jinak. Ježíš naplnil vůli svého nebeského Otce do posledního puntíku tím, že přinesl oběť za hříchy celého lidstva. Jeho ustanovil Bůh, aby se svou vlastní smrtí stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Zemřel, aby porazil smrt! Svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.
Ježíš boj o moc vyhrál! Zvítězil nad mocí smrti, hříchu i ďábla! Těsně před koncem své pozemské mise, než vystoupil na nebesa, řekl svým učedníkům:
„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“
Za tímto ujištěním o své moci, za tímto vítězným prohlášením, následuje svěření úkolu: jít a získávat mu učedníky. Jak se člověk stane Kristovým učedníkem?
Všichni lidé, ať žijí kdekoliv, jsou pod mocí hříchu, smrti a ďábla. Díky Kristově vítězství je zde však možnost úniku:
„Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.“
Existuje jen jedna cesta vysvobození z moci smrti a ďábla – víra v Ježíše Krista! Jsi v moci hříchu, smrti a temnoty, anebo se tě zmocnil Ježíš a uvedl tě do svého světla věčného života? Klíčem k věčnému životu je víra v Ježíše Krista! Jestliže uvěříš, že Ježíš Kristus byl ukřižován a zemřel na kříži i za tvé hříchy a třetího dne vstal z mrtvých jako vítěz na smrtí, přejdeš ze smrti do života a ze tmy do světla. Pokud chceš vstoupit do Velkého příběhu Boží záchrany člověka také ty a přidat se k zástupu vysvobozených díky Kristově prolité krvi, obrať se k Bohu s vírou v modlitbě. Modlit se znamená mluvit k Bohu s vírou, že Bůh nás slyší a odpovídá na naše prosby. Tvoje modlitba může vypadat třeba takto:
„Bože, Stvořiteli všeho živého i neživého, viditelného i neviditelného, uznávám, že jsem se proti tobě provinil postojem svého srdce, svými slovy i činy. Lituji toho. Děkuji ti, že jsi přišel mezi nás, zbloudilé a vzbouřené lidi, v osobě Pána Ježíše Krista. Děkuji ti za oběť, kterou jsi pro mě podstoupil. Děkuji ti, že tvoje krev tekla na kříži i za mne. Nyní ti chci svěřit svůj život. Vyznávám tě, Pane Ježíši Kriste, za svého Pána, Krále a Spasitele. Věřím, že jsi vstal z mrtvých třetího dne po svém ukřižování. Věřím, že skrze tebe vítězím nad smrtí a vstupuji do věčného života. Amen.“
Jestliže ses modlil/a tuto modlitbu s upřímností, můžeš si být jist, že Bůh tvoji modlitbu slyšel a přijal tě za své dítě, za svého syna či dceru. Jsi v Pánu Ježíši Kristu vítězem nad smrtí , hříchem i ďáblem. Vstoupil/a jsi do věčného života a Božího království. Získal/a jsi novou rodinu víry. Nenechávej si toto rozhodnutí pro sebe – dej nám prosím o tom vědět, klikni sem a zvol si pro sebe nejvhodnější způsob. Božím plánem pro všechny jeho děti je život ve vzájemném společenství. Tak jako děti v rodině nežijí odděleně, tak i křesťané usilují o budování rodiny víry, které říkáme církev. V církvi prožíváme zvláštní paradox svobody. Jsme zároveň svobodnými i zajatci, svobodnými od závislostí přinášejících smrt a zajatci Boží lásky, kterou nám Bůh prokázal v Pánu Ježíši Kristu:
„Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“
Pokud jsi vstoupil do věčného života, srdečně tě zveme do společenství víry. Pokud ještě ne, chceme na tebe naléhat – udělej to co nejdříve! Bůh ti žehnej!