Žalm 66,10–12 (ČSP)
„Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro. Zavedls nás do lovecké sítě, vložils na naše bedra těžké břemeno. Nechals nám lidi jezdit po hlavě, prošli jsme ohněm i vodou, ale vyvedls nás do hojnosti.“
Může se stát, že Bůh nám dává víc, než dokážeme unést. To je však – vlastně dost zvláštně – zdrojem útěchy. Kdybychom dokázali unést každou situaci, nikdy bychom neskoncovali se spoléháním na sebe sama. A jen tehdy, když dojdeme na konec svých sil, si uvědomíme, jak zoufale potřebujeme Boha.
Naše těžkosti nám dávají naději. Izraelci byli pročišťováni jako zlatník pročišťuje stříbro. Stejně jako oni, i my jsme pročišťováni ohněm. Projdeme „ohněm i vodou“, procesem, skrze který nás proměňuje v lidi hlouběji oddané jemu samotnému. A jeho dílo nás přivede na místo „hojnosti“.
Jeho věrnost k nám, i když my jsme nevěrní, je důvodem k jeho chvále. A právě tak reaguje i žalmista: „Požehnaný Bůh, který nezamítl mou modlitbu a neodňal mi své milosrdenství!” (Ž 66,20). Boží dokonalou lásku k nám vidíme v Ježíši, který byl poslušný, když my jsme to nedokázali a trpěl, abychom my trpět nemuseli. (viz Fil 2,5-8) Autorka: Rebecca Van Noord
Aktuality