Proč jsem vlastně tady?


peta_stredni„Jak to že já jsem já?“, zeptal jsem se jednou večer těsně před spaním své sestry. Nevím přesně, kolik mi bylo tenkrát roků, ale vím, že jsem si tenkrát poprvé vážněji uvědomil záhadnost vlastní existence. Je to, že žiju, pouhá náhoda? Proč jsem se narodil právě tady a teď? Co se se mnou stane po smrti? To jsou otázky, které se mi začaly honit hlavou. Žil jsem jako každý jiný kluk svého věku, měl své kamarády, koníčky, snažil se být dobrý ve sportu i ve škole a docela se mi to dařilo. Studium na gymnáziu pro mne bylo v mnohém předělem. Začal jsem si mnohem naléhavěji klást otázky po smyslu života. Známý citát „marnost nad marnost a nic než marnost“ vystihoval mé přemýšlení o světě, ve kterém jsem se ocitl. Teprve později jsem zjistil, že tento citát je z Bible. Autor tohoto výroku jím ukazuje na prázdnotu života bez Boha. Prázdnotu jsem skutečně cítil, ale myslel jsem si, že ji dokážu nějak přehlušit. Tak jsem zkoušel různé věci, od romantických vztahů s dívkami, přes pařby se spolužáky, trempování až po sportovní řeholi. Všechno to mělo v mém životě nějaký význam, ale nic z toho mi nepřineslo opravdové, hluboké uspokojení. Ptal jsem se sám sebe, jestli je možné, aby tento svět, se všemi svými divy, byl jen pouhá náhoda. Stále méně jsem dokázal uvěřit, že jako člověk jsem jen výsledkem kombinace množiny prvků po velkém třesku. Dospěl jsem k přesvědčení, že někdo za tím vším musí být. Ale kdo nebo co? Není množství různých náboženství důkazem, že Boha nelze poznat? Začal jsem navštěvovat mše v kostele, později hodiny výkladu Bible evangelické církve. Jednou jsem byl pozván na akci, kde jsem slyšel vyprávět lidi o tom, jak se jejich život změnil po rozhodnutí uznat Ježíše Krista za Pána svého života. Moc jsem tomu nerozuměl, ale viděl jsem, že tito lidé mají něco, co já postrádám. Po nějaké době jsem pochopil, že Ježíš není výjimečný pro svoji moudrost, ale pro svoje tvrzení, že je spasitelem všech, kdo v něho uvěří. Tak jsem se i já jednoho dne rozhodl Ježíše oslovit v modlitbě a poprosit ho, aby mi odpustil všechno zlé v mém životě, vstoupil do mého srdce a vedl mě životem tak, abych se mu líbil. Za krátkou dobu po tomto rozhodnutí jsme zjistil, že v mém srdci je zvláštní, hluboký pokoj, po kterém jsem vždycky toužil. Hluboko ve svém srdci jsem věděl, že už nemusím nic dál hledat. Bůh se mi dal poznat skrze svého Syna, Ježíše Krista a já vím, že mne miluje a záleží mu na mně. Smysl mého života je v tom, že jsem milován Bohem a smrt je jen přelomem před vstupem do jeho svaté a vznešené přítomnosti. Mohu s ním mluvit v modlitbě a naslouchat jeho hlasu při četbě Bible nebo v rozhovorech s dalšími křesťany. Ježíš jednou řekl: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proud živé vody poplyne z jeho nitra“. Já mohu dosvědčit, že je to pravda nejen pro mne, ale pro každého, kdo se mu rozhodne uvěřit a dát mu svůj život.